Ostrava – První facka, šok, zděšení a falešná víra, že se to již nikdy nebude opakovat. Takové začátky má většina případů domácího násilí, se kterými se setkávají pracovníci ostravského Intervenčního centra při Bílém kruhu bezpečí, pomáhajícího osobám ohroženým domácím násilím.

„Ženy, které se na naše pracoviště obrací nejčastěji, jsou mnohdy zmatené a dezorientované. Nevědí, co se to vlastně u nich doma děje, a zejména proč jim někdo, koho kdysi milovaly, a mnohdy stále milují, takto ubližuje," uvedla Lucie Paprsteinová z Intervenčního centra Ostrava, které se společně s ostravskou policií a Okresním soudem v Ostravě zapojilo do kampaně zaměřené na domácí násilí nazvané Místo činu? Domov!!!

Oběť

Podle Paprsteinové mezi lidmi stále přetrvává mylná představa, že se domácí násilí týká jen žen z nižších sociálních vrstev. „To je velký omyl. Nezáleží na věku, sociálním postavení ani na vzdělání. Osobou ohroženou může být žena, muž, dítě, senior. Nejčastěji se však jedná o ženy. Jsou mezi nimi uklízečky i vysokoškolské profesorky, mladé ženy i důchodkyně," prohlásila Paprsteinová. Přesto existuje nejrizikovější skupina, která je domácím násilím ohrožena nejvíce. „Jsou to ženy ve věku 31 až čtyřicet let, středoškolačky s nezletilými dětmi v rodině. Násilníkem pak bývá nejčastěji muž mezi jedenačtyřicátým a padesátým rokem," vysvětlila Paprsteinová.

Centra

Intervenční centra působí od roku 2007. V každém kraji České republiky vzniklo jedno intervenční centrum, pouze Moravskoslezský kraj byl výjimkou. „My máme intervenční centra dvě – v Havířově a Ostravě. Havířovské intervenční centrum je spádové pro občany a instituce z bývalých okresů Frýdek-Místek, Karviná a Bruntál. Pod Intervenční centrum Ostrava, které je zřizováno občanským sdružením Bílý kruh bezpečí, spadají bývalé okresy Ostrava, Opava a Nový Jičín," uvedla Paprsteinová, která zdůraznila, že Ostrava má oproti jiným regionům České republiky velkou výhodu. „Před námi tady působilo, v rámci ostravské pobočky Bílého kruhu bezpečí, pracoviště DONA Centrum, a to od roku 2003. Bylo to první specializované pracoviště v republice, které se zabývalo výhradně pomocí obětem domácího násilí. My jsme na jeho činnost prostřednictvím intervenčního centra navázali," doplnila Paprsteinová.

Pomoc

Hlavním úkolem intervenčních center je pomoc obětem, kdy policie násilníka vykáže na deset dnů ze společného bydliště.

„V případě, že policie rozhodne o vykázání, má povinnost do čtyřiadvaceti hodin zaslat spádovému intervenčnímu centru úřední záznam o vykázání," řekla Paprsteinová s tím, že záznamy jsou posílány faxem. „V době internetu a e-mailů to může vypadat poněkud zastarale, ale musíme si uvědomit, že záznam obsahuje citlivé osobní údaje. A právě kvůli možnosti úniku těchto informací nepoužíváme e-mail. Fax je nejbezpečnější a rychlá cesta. Policisté zpočátku posílali záznamy písemně, ale to přineslo problémy s dodržením čtyřiadvaceti­hodinové lhůty. Takže nakonec padla volba na fax," vysvětlila Paprsteinová.

Návštěva

Po obdržení záznamu musí intervenční centrum do osmačtyřiceti hodin kontaktovat oběť a nabídnout jí pomoc. „Vysvětlíme jí, že ze zákona máme jako navazující sociální služba povinnost ji oslovit. Že ji budeme kontaktovat, na to je upozorněna již samotnými policisty při vykázání. Oslovení lidé naši pomoc samozřejmě mohou odmítnout, je to jejich právo. Tím však nepřicházejí o možnost kdykoliv nás později vyhledat a požádat o pomoc," doplnila Paprsteinová.

Oběti

Intervenční centra však nepomáhají jen obětem, u kterých policie násilníka vykázala z domu. „Může za námi přijít kdokoliv, kdo má pocit, že se jej domácí násilí nějak dotýká," prohlásila Paprsteinová s tím, že udělat tento krok je pro mnohé velmi obtížné.

„Bojí se například, že jim nikdo nebude věřit. Pachateli domácího násilí totiž bývají i lidé, kteří navenek vystupují jako vzorní manželé a otcové rodin, kteří se i v zaměstnání těší dobré pověsti. Nejčastějším důvodem však bývá strach z následné reakce násilníka, který když zjistí, že osoba ohrožená vyhledala pomoc, velmi často stupňuje násilí proti ní. S lidmi, kteří vyhledají naši pomoc, jejich situaci probereme a řekneme jim, co by se dalo dělat. Vše ovšem činíme s ohledem na jejich vlastní vůli a respektujeme jejich rozhodnutí, ať je jakékoli. Jsme připraveni pomoci i při sepisování různých návrhů a žádostí," řekla Paprsteinová.

Zvládnou to

Mnohé oběti mají strach i z toho, že by samy s dětmi nezvládly finanční situaci. Proto raději snášejí příkoří a ponižování. „Některé nevědí, že mohou jít do azylového domu či kontaktovat sociální pracovnici, nebo že si lze vyřídit různé dávky. Tyto informace jsou pro ně nové. Když v několikaletém vztahu neustále slyší, že jsou neschopné a hloupé, že se jim nedá svěřit ani koruna, a že se nedokážou postarat o sebe a děti, tak postupně na cokoliv rezignují," řekla Paprsteinová, která ale připustila, že ne všechny oběti chtějí situaci radikálně řešit.

Existují i výjimečné případy, kdy žena občasné násilí strpí. „Ve hře je nadstandardní ekonomické a sociální postavení, peníze, majetek. Je to o volbě priorit, "doplnila Paprsteinová.

Anonymita

Lidem, kteří se rozhodnou vyhledat pomoc v intervenčním centru, je zaručena anonymita. „Záleží jen na nich, zda nám řeknou své jméno a další údaje. Všechny záznamy, které vedeme, jsou navíc uloženy v počítači bez připojení na internet. Je to opatření kvůli ochraně osobních údajů. Tím je zaručeno, že se nikdo nepovolaný k citlivým údajům nedostane," uzavřela Paprsteinová.

Autor: Jaroslav Perdoch, Deník.cz