Domácí násilí

Domácí násilí mezi rodiči má na děti zásadní dopad. Dnes je vnímáno jako psychické týrání dětí. V dospělém věku je může znevýhodňovat v pracovním, partnerském i rodičovském životě.

„…Vždycky, když otec maminku bil, plakal jsem stočený pod peřinou a pořád jsem si opakoval, že to přejde. Maminka prosila, aby ji otec nechal být, ale on ji nikdy neposlechl. Nemohl jsem nic dělat. Měl jsem hrozný vztek na maminku, že si to nechá líbit. Jednou jsem to už nemohl poslouchat a tak jsem vyběhl z pokoje a na mamku zařval:
Tak už mu řekni, kde jsi byla, a příště nechoď pozdě, všecko je to jen kvůli tobě…“
„Domácí násilí je nejrozšířenější formou násilí vůbec, přičemž je současně formou nejméně kontrolovanou a co do své frekvence a závažnosti nejvíce podceňovanou.“ H.J. Schneider, německý kriminolog

„…Slíbila jsem si, že svoje děti nikdy nevystavím těm hrůzám, co jsem zažívala já jako dítě, když můj otec bil mou matku. A dneska mé děti vidí a slyší, jak mi ubližuje jejich táta. Jak je možné, že jsem to dopustila?“
Muži ohrožení domácím násilím mají tendenci k pozdnímu uvědomění si, že jsou obětí. Velkým problémem je prolomit mlčení týraných mužů.

„…Když manželka začala mít své ‚nálady‘, už jsem věděl, co přijde dál. Začala mě ponižovat tím, že nic neumím, nejsem schopný se postarat o rodinu, vydělat peníze, až to přešlo k ponižování v oblasti sexuální a bití. Bylo to hrozné. Když ji to přešlo, začala se hroutit a říkat, že když ji opustím, skočí z okna. Věřil jsem, že to udělá, a nebyl jsem schopen od ní odejít…“