Případ ženy, která byla odsouzena k sedmi letům vězení za to, že nožem zabila svého opilého manžela, který ji napadl, opět upozornil na problematiku domácího násilí. Počet odhalených případů se přitom stále zvyšuje a netýká se jen žen, ale i mužů. Navíc stále častěji dochází i k týrání rodičů či prarodičů jejich potomky.
Fyzické násilí přitom obvykle bývá vyvrcholením problémů a předchází mu často mnohem horší psychické násilí a slovní urážky.
"Většinou funguje vzorec, že nejprve přichází psychické násilí spočívající ve výhrůžkách, zákazech a podobně, teprve pak dochází k fyzickému násilí," říká Lucie Paprsteinová, vedoucí Intervenčního centra Bílého kruhu bezpečí v Ostravě, tedy organizace nabízející pomoc týraným lidem. Pro oběti je podle ní nejlepším řešením přerušit všechny styky s agresorem, protože sliby, že se polepší, obvykle neplatí a po chvíli uklidnění často přichází ještě tvrdší napadání než předtím.
"Po prvním fyzickém napadení jsem utekla na noc ke kamarádce. Manžel vydíral, sliboval a pak začal vyhrožovat. Že se postará o to, aby se mnou děti už nepromluvily, že mě zničí," vzpomíná například paní H. z Ostravska.
Odejít až po první facce je totiž podle Paprsteinové pozdě. Některé ženy přitom s agresivním mužem zůstávají pro udržení rodiny kvůli dětem. "To je častý omyl. Ty děti, i velmi malé, týrání prakticky vždy zaznamenají, ví o něm. Proto je lepší odejít i s dětmi, už kvůli jejich dalšímu sociálnímu vývoji. Hodně z těch, kteří své partnery týrají, totiž pochází z prostředí, kde k obdobným věcem docházelo, berou to jako něco normálního," varuje odbornice.
Autoři: Darek Štalmach, MF DNES Stanislav Kamenský, iDNES.cz
